Stažená okna. Do ještě prázdného vagónu horem padá bílé chmýří. Hnědé sedačky stojí v řadách. Krémové stěny mají své černé klikyháky. Dveře své dokořán.
Ten pocit, co už dlouho nepřicházel.
Později se zase rozbryndalo trochu prázdnoty. Chystám se soužít s člověkem. Mám úzkostný strach za své soukromí.