Většinu z toho má na starosti její schopnost provokovat představivost. Teď už nevím, co byla skutečnost a co ne. Jediné, nedefinovatelný svíravý pocit, když ji poslouchám, zůstává. Příznaky, které hledám ve skutečnosti, i za příznivých okolností, dokážu se střízlivostí a bez námahy rozeznat, ne však se stát jednou ze součástí jejich odvíjení.
Divné počasí.
Jako návrat z daleké země opět domů.
Věřím v to, že dokáže odrážet to, jak lidé vnímají svět. V to věříme oba. Oba známe stejnou radost.

Venku: Rozumím si s chladem, který se vloudil do vzduchu. Od severu se roztahujou mraky a fičí vítr, co je dobrý k pouštění draků.
Uvnitř: Metafory sněží v uličce. Čteme o cizokrajných zvířatech, vesmíru, samotě a hladu. Pomáhá to hlavně mému hladu.