Rozhazuju si tě.

„A právě tehdy, ve tmě, jsem si poprvé v životě uvědomil, že pouze samota je v lidském životě stav, který hraničí s absolutním duševním klidem, se znovuzískáním individuality. Jen ve vše pohlcující prázdnotě samoty, v temnotách zastírajících obrysy vnějšího světa může člověk cítit, že je sám sebou až po meze pochybností, které nám dává náhle poznat vlastní nicota v děsivě rostoucích rozměrech vesmíru.“
Herling-Grudzinski

Stažená okna. Do ještě prázdného vagónu horem padá bílé chmýří. Hnědé sedačky stojí v řadách. Krémové stěny mají své černé klikyháky. Dveře své dokořán.
Ten pocit, co už dlouho nepřicházel.
Později se zase rozbryndalo trochu prázdnoty. Chystám se soužít s člověkem. Mám úzkostný strach za své soukromí.