Moment selhání.
Čerstvé lednové jaro táhlo oknem i s venkovským šumem, i s tím jitřením, co předznamenává, co bude následovat. V podvečer.
Po šesté ráno, po probdělé noci, jsem musela jít sledovat rozednění. Ta samota, ve které si nepřeju být rušena, o kterou nechci být připravena. Prosté umlčení. Dva, tři nebo víc dnů.
Během cesty sleduju mrznoucí pole. Řeka průzračně zamrzla. Uprostřed ní je najednou spousta místa a vidět až na dno. Za ohybem se honí bruslaři. Led hučí.