Už dlouho žádné probdělé noci.

Kužely dálkových světel podél krajnice.

V noci svítí srnám oči.

Ostravské nebe nad paneláky. Téměř praktické poledne. Betonové vršky pod putujícími stíny palčivých mraků. Za zády popelavý pokoj podvědomě známé sounáležitosti. Je jen nepatrně neklidný.

Opavské nebe. Plné hvězd.

Jiné nebe. Dva létající čápi.

Můj pokoj. Neviditelní bzučící brouci.

1602.
Jak tam na/hoře foukal ten ledovej vítr, tak plechy, trubky zpívaly. Zněly jako hluboké zastřené tóny příčné flétny. V té mléčné mlze/tmě kolem. Izolovaly od ostatního.
Oblíbená barva. Obilné pole. Lány.
Barokní oblaka. Zastávka Kuks.
Ideální složení obyvatel dálkového autobusu. Dvě mladé slečny - městské přírodní typy, sympatické; mladý muž v rezaté fleecové mikině - povědomý, usínající; slovenský manželský pár ve zralém věku; solitérní prošedivělá dáma - mikádo; muž a žena kolem třiceti - neslyšně povídaví; řidič - na trase už dvacet let. Vínové závěsy. Barokní dešťová oblaka.