V tom samém bytě si ke mně nečekaně přisedne na pelest. Zkroušená a zdivočelá jako noční zvíře. Vyčítavě se na mě dívá a ptá se Proč si mě opustila? Bez váhání odpovídám Nikdy.

Abych si to ulehčila, nastěhuju se do bytu, kde je motivační zaklínadlo na zdi. Ne nesmazatelně, ale důkladně. V každém případě v mnohem větším měřítku, než by mě vůbec napadlo si představit. Příznačně.
If you believe in yourself, anything is possible.

Hlad. I když jsem se snažila křičet, podařil se mi jen podivný skřek.
Brzy začnou vonět lípy a já si zas půjdu pro virtuální obětí pod hvězdárnu. Zas na chvíli domů.
Zdají se mi sny o tom, jak ze mně teče špína. Špína. A svaly si musím získat zpět. Jde o to, pověsit si jedno z motivačních zaklínadel na zrcadlo a s každým ránem si ho vtloukat do hlavy. Jako tu fotku kluka, kvůli kterýmu se máš každý ráno strojit. Jak se někde zpívá. Jenže tentokrát jde o tebe. Jde o trénink.